A jací jsme?

O nás dandících

říkají, že máme velké hluboké oči, ale stejně tak máme i velké srdce.

A to proto, že se nám tam musí vejít tolik věcí. Láska k rodinné smečce, ke kamarádům ze smečky

zvířecí, a taky k ostatním lidem a dětem. Těm umíme i pomáhat při canisterapii, a z nás

to umí nejlíp v Hořicích kamarádka Vlaďka se svými dvěma dandičími pomocníky. A odvádí s nimi hodně velký kus práce, za který jí patří velký dík, obdiv a poklona. Má na to i speciální zkoušky, a stejně tak má pro své další dva dandíky zkoušky pracovní. A není sama, lovecky vedeného dandíka má i Zoja z Bíliny.

I když by se zdálo, že jsme jen takový gaučáci, opak je pravdou. V lese jsme jak doma, vždyť také původně jsme plemeno které bylo určeno na lov vyder a jezevců!

Rádi všude všechno prošmejdíme a proběhneme. Prolezem křoví a všechno očucháme. Máme hodně vysoký práh bolesti, a tak nám moc nevadí ani šlahouny od ostružin, či jiné

nástrahy palouků, pasek a luk.

A to navíc máme literární jméno! Dal nám ho spisovatel sir Walter Scott  podle postavy jednoho farmáře, který měl dva takovéto psy.

Tak to jsem já, nafocený profíkem na výstavě v Budějovicích