31 srpna 2025

Jak si letos .....

 


.... v tom deštivém jarním období vedly klemátisy?
Nadmíru dobře. Kvetly mi zatím asi nejvíc co je mám. I když mne stále na nich trápí nějaký neduh, nedokáží celou sezónu kvést rovnoměrnými květy, navíc jsou i všechny další deformované. Co je příčinou nějak nemůžu zjistit. Jestli je to tím, že nejsou nijak hnojené, špatnou zeminou, fakt nevím. Už jsem některé i přesadila, ale výsledek je stejný. První květy krásné velké a další menší a menší. Třeba by jste mi někdo kdo se jejich pěstováním zabýváte mohl poradit. Byla bych moc ráda....

23 srpna 2025

Robert Vano - Příběh člověka ....

 

.... je retrospektivní výstava více než 150 barevných
i černobílých fotografií zahrnujících 70 let života a 50 let uměleckého působení na poli portrétní fotografie. Expozice vás provede New Yorkem, Milánem, Paříží až do Prahy, tedy do měst kde Robert Vano postupně působil a přes třicet let byly a jsou jeho domovem.
Na výstavě jsou k vidění i dosud nepublikované fotografie ze 70. a 80. let a nové projekty. Ke shlédnutí je i filmový portrét autora, kde se divák dozví mnoho z jeho profesního i soukromého života.
Výstava je výjímečná i tím, že se jedná o poslední výstavu a symbolicky uzavírá jeho celoživotní tvůrčí kariéru.

Robert Vano se narodil v Nových Zámcích v roce 1948 maďarským rodičům. V osmnácti letech po maturitě emigroval do USA, kde začínal v úplně jiném oboru než fotografie. Pracoval totiž jako vizážista a kadeřník. Později začal pracovat i jako asistent významných módních fotografů. Na radu jednoho z nich začal s focením i on sám, a hlavně podle jeho slov s tím co měl rád. Čili s mužskými modely. Tak začaly vznikat jeho celosvětově známé akty.
Od 80. let začal již pracovat jako samostatný fotograf pro módní časopisy Vogue, Cosmopolitan, Harper's Bazaar nebo Seventeen.
V devadesátých letech se vrátil do České republiky a od roku 1994 do roku 2003 působil na pozici kreativního ředitele pro českou mutaci magazínu ELLE. Zde skončil za nevyjasněných okolností a od roku 2009 je na volné noze a potkat ho je možné hlavně v Praze kde žije a fotí. Na svém kontě má 40 výstav v Čechách i zahraničí.
Já osobně mám moc ráda jeho vtipná vyprávění ze života, kdy s nadhledem a laskavým humorem umí svou měkkou českoslovenštinou glosovat i věci které zrovna moc humorné nejsou. O tom je právě dokument na výstavě promítaný ....

14 srpna 2025

Vzhledem k tomu .....

 

.... že mě zítra čeká další cesta 
do Prahy na již zmiňovaný fotoworkshop a s ním taková pididovolená, chtělo by to zas se zbavit něčeho v květinovém archívu. A tím něčím jsou moje oblíbené jarní cibuloviny - okrasné česneky. Letos jsem doplnila sortiment, ale také zjistila že o nějaké jsem přišla a budu tedy muset za ně koupit náhradu. A tak hupky šupky z pozdně letních veder do příjemných pozdně jarních teplot ....

04 srpna 2025

Kytiček mám nafocených ....

 


..... už spousty, ale teď udělám 
malou odbočku a vrátím se k jedné červnové kulturní akci. Po vernisáži Petra Vápeníka v Berouně, jsem tentokrát navštívila jinou, a to v ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Jak jsem dlouho nevěděla kudy vlastně do kostela (Pražák Vltavou křtěný) tak jsem netušila že se zde nachází i takové krásné místo které dodá vystavovaným artefaktům tak krásný rámec. Mimochodem Petr tam měl svých pár fotek na výstavě vloni pod záštitou ČAAF, v překladu České asociace amatérských fotografů. Mnou a vlastně i Petrem navštívenou výstavu, protože jsme se tam sešli, pořádala společnost Czech art foto. Za tou stojí výborný fotograf Martin Skřivánek se svojí ženou Maruškou Stuchlíkovou. Několikrát mě už na jejich akce zval, jenže vzhledem k tomu že operují hlavně na Moravě, ve Zlíně a Uherském Hradišti, mám to bez auta trochu z ruky. Až tentokrát se zadařilo, byla jsem na chatě a navíc bez původně plánované návštěvy dcery s Bobulí, takže program na sobotu byl jasně daný. Praha, Panna Marie Sněžná a fotky....
Těch bylo hodně, a od mnoha fotografů českých ale i zahraničních, v čele se doayenem české portrétní fotografie Milošem Schmiedbergem, přes Roberta Vano, Davida Krause a jiné. Protože téma bylo "Žena" šlo o portréty žen a ponejvíc i ženami focené. Tentokrát byly dokonce v přesile, a mě překvapilo kolik skvělých fotografek mezi ženami je. Dokonce jsem se s velkou radostí potkala s jednou s kterou se známe jen ze skupiny na FB. Musím říct, že jsem měla dokonce strach co tam budu dělat když tam nikoho neznám, to že nakonec dorazí Čerf jsem se dozvěděla až při cestě tam, ale fotografové jsou docela zajímavá entita, dají se do řeči s každým kdo má v ruce nebo na krku foťák a baví se s vámi velmi srdečně. Nakonec se z toho vyklubaly dvě suprové hodiny a ještě příjemná zpáteční cesta s onou fotografkou z FB plus jako bonus pozvánka na workshop s hodně dobrým fotografem a důrazné doporučení k podání si přihlášky do ČFFU, což oboje
 hodlám udělat ....