Lübbenau a jeho sochy .....

O městečku Lübbenau jsme si řekli většinu ve včerejším článku a dnes se podíváme

na nějaké obrázky. Ti kdo nechtěli na kahny, měli na město zhruba tři hodiny, já

samozřejmě cítíc vodu jsem na něj měla asi třičtvrtě hodiny které scházeli do odjezdu

kahnů. S parťákem jsme se tedy jen tak zběžně městečkem prošli jen po kousku pěší

zóny. Zašli do kostela sv. Nikolase a právě před ním nás zaujaly zajímavé sochy.

Netradičně z nerezového plechu a tvořily dohromady zákoutí s fontánou kde se ráchaly

malé děti nebo jste si jen tak mohli sednout na lavičku (v loubí a s free wifi) a pozorovat

cvrkot okolo. Postavy patří do bájí a mythologie Spreewaldu a některé jsou roztomilé,

jiné zas vypadají hrozivě. Ale naknec jsme našli ještě dvě postavičky které byli

opravdu veselé. Jedna upozorňovala na městské muzeum

a druhá seděla přímo před ním ....

---

Zřejmě velmi oblíbená je zde pověst o hadím králi. Narazili jsme tu na něj dvakrát. Jednou jako

zamračené zakončení velmi nápaditého obrubníku předzahrádky ....

(tady jen hlava, velé dílko jsem nevyfotila, prostě hady já nemusím ani betonové)

.... a tady u kostela. Ten byl docela sympatický. S tím vyplazeným jazykem mi připomínal

uhnaného psa anebo jako kdyby si pořádně přihnul okurkového piva

Nafotit cokoli aby se tam někdo nemotal bylo opravdu dost těžké.

Nakonec jsem to vzdala ...

Zřejmě bývalá studna, ale když jste se podívali dovnitř, zjistili jste, že pod mříží jsou vysázené

keře a květiny a celé to dokonce večer svítí

Ukázkový hrázděný dům jakými jsou Německo a Rakousko proslulé

Pajdula před muzeem. Předpokládám, že pod ním je obdobná výsadba jak u předcházejícího

pajduláka

Horní část čelisti velryby visící v průjezdu městské brány ...

... a brána samotná

Městečko je protkáno takovými to většími či menšími vodními kanály. Někde

jsou zakotvené pramičky, jinde je to jen líný úzký proužek

V jedné galerii mne nadchnul tenhle zajímavě vyřešený případ dilema Kam s ním.

V tomto případě kam s pařezem

A pak můj oblíbený kůň. Taky krásná práce. Vůbec jak je vidět, tady

vystavoval člověk který se dřevem hodně pracoval

A tady je máme. Gurkenfamilie čili Okurková rodinka. Táta Willi a mimino Selma. Maminka

bezejmenná. Mohli jste si je v obchodě zakoupit v různých vydáních. Od malých sněžících

těžítek se Selmou až po tyhle velké sádrové či keramické obludky. A samozřejmě k nim

i všechny ty okurkové pochutiny. Docela jsem se divila, že tu prodávali zmrzliny takových

nudných chutí jako jahodová, vanilková, čokoládová a ne okurkovou ....

Jak jsem už psala, na kanálech je mnoho velmi oražených kachen, které nastrkovaly krky až do lodí

a dost nevybíravě a vlezle somrovaly o krmivo

Grosshafen a kahny. Jak je vidět máte tu pohodlíčko stolků a kdyby vám bylo zima i plédy

na přikrytí. Ostatně na Sprévě se pořádají plavby na kahnech i v zimě. Jo, a pro případ

deště jsou k dispozici i deštníky! Kahnů je zde 300 a na každého lodivoda tak za den vyjdou

dvě až tři jízdy, záleží na délce plavby. Ale nejčastější trasa je z Lübbenau do Lehde.