18 června 2017

Melk - město ....



Jelikož se pomalu krátil čas na prohlídku klášterních zahrad
a blížil se čas dostavit se na místo srazu, vydala jsem se na malý průzkum města Melku.
Melk je (a to mne překvapilo docela dost kvůli malé rozloze) okresní město
v Dolním Rakousku. Má 5257 obyvatel, jeden nádherný klášter a jeden krásný kostel
Nanebevzetí Panny Marie. Poprvé je zmíněno v roce 831 podjménem Medilica v souvislosti
s donací Ludvíka II. Němce. Jeho jméno je slovanského původu a je příbuzné
i se jménem Mohelnice (Mogilnici).
Melk svým sídlem zvolil v roce 976 Leopold I. Babenberský.

Od kláštera se vydáme Klášterními schody dolů do města. Takových krásných uliček
je v Melku hodně, odkazují na jeho středověký původ.







Pochod nejstarší uličkou ve městě. Pochází z 12.století a stojí v ní budova
prvního poštovního úřadu, který vznikl z dřívější přepřahací stanice...


Socha patrona města i kláštera, sv. Kolomana z roku 1689. Sv. Koloman (Poutník)
se narodil v 10. století v Irsku. Podle některých pramenů to byl syn irského krále, podle jiných
snad kněz nebo mnich. Roku 1012 se vydal na pouť Evropou do Svaté země. V Rakousku,
snad pro svůj nezvyklý oděv, byl považován za maďarského či českého špiona a byl zajat.
Byl mučen a bez rozsudku oběšen. Protože se popravení zločinci nepohřbívali,
a když se nedorozumění vyjasnilo, bylo lidem divné, že tělo nepodlehlo rozkladu.
Když se chtěli přesvědčit a bodli do boku, vytekla jasná krev, lano na kterém byl
oběšen rozkvetlo a ze šibenice se stal strom. To všechno se považovalo za zázrak a tak
bylo jeho tělo převezeno do kláštera v Klosterneuburg a zde bylo pohřbeno.
13.10.1014 byly ostatky markrabětem Jindřichem I. Babenberským převezeny do Melku.
Od roku 1244 se stal patronem Dolního Rakouska, Melku, Stockerau, Rakouska (do roku 1663)
odsouzených k oběšení, zvířat, cestovatelů ale i potkanů a myší. Znázorňován je jako poutník, s kloboukem, holí
kabátem, lahví a v ruce drží provaz.



Horní ulička 12. století, dolní století čtrnácté


Budova bývalé přepřahací stanice a prvního poštovního úřadu


Zbytek z původních hradeb


Tam co je na domě zcela vlevo vidět kousek pamětní tabule dosahovala v roce 2013
při červnových záplavách voda z Dunaje. Ono se to asi nezdá že by to bylo moc, nicméně Dunaj
je tady od města vzdálený asi půl kilometru ...


... a oddělen pásem vysokých stromů, jak je vidět na téhle fotce.


Tohoto drsnýho krasavce jsem prostě nemohla minout bez toho abych
ho vyfotila



Pro změnu jeden obyvatel města keramický. Ten značně naštvaný xichtík mě rozesmál


Ovšem tyhle portréty nešlo neminout. Byl to takový malý krámek s hand made
věcmi, bohužel jako většina obchůdků a obchodů v Rakousku byl v sobotu zavřený.
Jen se strašně špatně fotily ...



9 komentářů:

  1. Značně naštvaný xichtík     

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Já bych si ho i koupila, ale bylo to přece jen už dost peněz.Ale na to, aby se člověk po ránu při pohledu na něj zasmál by to bylo opravdu parádní.

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Takové věci mám ráda, které člověka rozesmějí někdy si připadám jak cvok, když se směju a přitom jdu sama

    OdpovědětVymazat
  4. Podobné úzké uličky mám moc ráda. Některá města si je naštěstí hýčkají. Budova poštovního úřadu má krásné věžičky a v ostatní zástavbě pěkně vyniká. Když jsi popsala, jak daleko je Dunaj, tak je to opravdu síla, že se tak vylil. Ten naštvaný ksichtík by mne asi také rozesmál. Pěkný zájezd.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Ale co mě taky nadchlo byly ty kočičí portréty a la herci.Ta Audrey Hepburn nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  6. Takový uličky miluju a vyhledávám je, kdekoliv se pohybuju. Jen mě překvapily relativně prázdné ulice....

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: To je jen zdání. Je pravdou že domácí byli asi víc zalezlí a všechno to byli tůristi. A těch bylo požehnaně.... jen se schovávali kde to šlo pod marýzami a slunečníky restaurací a kaváren. Ty uličky ale byly prázdné, to je pravda...

    OdpovědětVymazat
  8. Město opravdu také stojí za prohlídku, i když klášter je jasnou dominantou.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Když má člověk strach aby nepropásl sraz a nezůstal někde trčet. Já bych courala ještě víc, nakonec jsem i čas měla, ale právě kvůli tomu strachu jsem se raději držela poblíž místa srazu.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....