Zhruba po roce jsem se zase vydala na dobříšský zámek
zkouknout co nového v parku jak francouzském tak anglickém. Jela jsem si tam vylepšit náladu ale nakonec jsem musela díky počasí zdrhnout dřív než jsem počítala a zase jsem byla naštvaná a smutná a navíc mne tedy fákt hodně naštval řidič kterej mě obral o šest korun na jízdném. ( Někdo si řekne co je to šest korun, ale pro mne to je drzost. Věděla jsem z jízdních řádů kolik to má být, jela jsem tak už po několikáté ale on mi neustále tvrdil že to tak není. Ostatně po návratu jsem volala dispečerovi a ten mi to potvrdil. Prý ho řádně proškolí. Když si vezmu kolik lidí za tu svou službu takhle natáhnul vydělal tak firmě neoprávněně pár stovek. Já vím, není to nic proti ničemu ale prostě mě to připadalo dost drzé a nechtělo se mi mlčet) Ale zpět k výletu, ony ty všechny dny ze skoro čtrnácti byly hodně podobné. Ráno nádherné sluníčko a během dopoledne se zatáhlo a začalo buď poprchávat nebo foukat a udělala se pěkná kosa. Den který jsem si pro svůj výlet vybrala ale vypadal že by se přece jen mohlo něco změnit, sluníčko svítilo stále i když už proběhla kritická hodina a tak jsem se dost těšila. Dojela jsem na místo, seběhla do zámku a hajdy do parku. A hned jsem vyrazila k oranžerii která se opravuje. Oproti loňsku už měla novou základní fasádu a ve výklencích nainstalované sochy. Jestli se bude na ní skvít i ona úžasná panoramatická výmalba jsem hodně zvědavá. Cestou jsem zaslechla krásné tóny kytarové hudby a hned mi došlo, že tentokrát budu mít stejné štěstí jak Hanka a u fontány Napájení Tritonových koní si tu hudbu budu moci poslechnout. Vloni jsem se podvakrát trefila do nějaké pauzy či opravy, nevím....
Jak to znělo se můžete podívat a poslechnout tady. Neberte moc přísně způsob, natáčet videa se teprve učím.
U mola se oproti loňsku nic nedělo, páska se zákazem vstupu sice uzavírala cestu ale nikde nikdo nebyl a tak jsem šla až dolů k molu abych udělala nějaké obrázky Huťského rybníka. Už byl sice napuštěný, ale počasí už se začalo dost kazit a začínal foukat vítr takže hladina byla dost rozvlněná na to aby se daly udělat nějaké odrazovky. Tentokrát jsem celé focení ve francouzském parku a okolí zámku podřídila účasti v Helenčině projektu o starých řemeslech a jejich prezentaci a tak většina fotek bude věnována článku do téhle prezentace. Tedy pokud ho Helenka nezruší.
Když jsem prošla francouzský park, můj další úmysl byl zajít v anglickém na jedno místo odkud vede další cesta kterou jsem viděla při minulé návštěvě a vydat se na průzkum kam vede. Jenže jsem si stačila projít jen nové obyvatele voliér když se zvednul opravdu silný vítr, obloha se zatáhla černými mraky a pěkně se ochladilo. No skoro to vypadalo že by mělo začít sněžit, spíš než pršet. A jelikož jsem si ještě chtěla nakoupit vystřelila jsem směrem k autobusům abych zjistila kdy mi jede nejbližší autobus zpátky, protože původně jsem se dívala na odjezdy těch pozdějších. Ukázalo se že mám půl hodina na to si nakoupit a stihnout odjezd zpátečního autobusu. Prosvištěla jsem sámošky jak střela a přišla akorát v okamžiku kdy se autobus pomalu sunul ke stanici. S chutí jsem do něj vlezla protože už bylo opravdu dost zima a vydala se na zpáteční cestu. Měla jsem trochu divný pocit, protože když jsem tak jela před dvěma lety zrovna ve stejné situaci mi volala mamina že tatínek umřel......
A doma jsem si pěkně zatopila v krbovkách, pustila si céda a bylo fajn.
U zámecké restaurace mne zaujaly krásné stromkové anglické pelargonie. Kdysi jsem si tak vypěstovala klasické muškáty a bylo to docela zdlouhavé pěstování
Těch pár sedmikrásek svítilo v celém jinak jednolitě zeleném trávníků jak hvězdičky
To ještě svítilo sluníčko ....
Část Huťkého rybníka. To molo dole si okupovalo asi takových třicet kachen. Když jsem se nad nimi objevila vypálily na hladinu jak střelený. No asi většina návštěvníků tu pásku se zákazem vstupu respektovalo
Nejen že jsem měla štěstí na hudbu u horní fontány, ale také byla v provozu i tahle, která při minulé návštěvě také odpočívala na suchu. Jen bylo škoda že se k ní nedalo dostat zepředu. Původně tu vedla okolo ní cesta, ale později vznikla tahle buxusová výsadba a fontána se stala její součástí.
Tak alespoň zdálky ...
Jedno malované okno .....
..... a jeho opravdový soused. Přiznávám se že jsem si ho všimla až teď. A to už jsem tu byla počtvrté
Puštík obecný v zámecké voliéře. Ten jelikož byl hned na kraji byl nejlíp fotitelný přes to husté pletivo. Ostatní chovanci byli buď schovaní nebo se přes to pletivo nedaly moc vyfotit.
Jelikož v tomto okažiku došlo k onomu zlomu v počasí jsem tady skončila. Ovšem to jsem nevěděla že tu budu za tři dny znovu. Z velkým překvapením jsem totiž zjistila že tu dcera přes její velké výletování ještě nikdy nebyla a tak jsme si na čtvrtek naplánovaly že se sem podíváme spolu.
