Český jazyk, ale který?....

Máme - li na mysli Český jazyk jako předmět, tak ten jsem mimo literatury zrovna moc nemusela, veškerá pravidla pravopisu byla pro většinu z nás noční můrou, větné rozbory či shody podmětu z přísudkem už někdy úplnou španělskou vesnicí(vida a proč ne třeba českou?). Dnes, když sedím u počítače a píšu blogové výtvory si dost často říkám " proč si dávala tak málo pozor!". Když si nejsem jistá jaké i/y se má napsat používám prastaré pomůcky. Napíšu si to tak i tak a co se mi víc líbí, tak tam vymáznu. Většinou to je i správně, protože vizuální paměť málo kdy zklame. Ale stejně se někdy holt chybička vloudí.

Pokud máme na mysli Český jazyk v podobě rodného jazyka, tak to je jiná. I když....dá se polemizovat co lze vlastně brát jako český jazyk, neboť jak víme, co kraj to jiné nářečí, co okres to jiné výrazy a přitom jsou všichni přesvědčeni, že mluví česky. A to tak někdy vůbec nevypadá.

Rozumět Hanákům, nebo Olomoučákům je někdy velký problém. A když spustí Brňáci svým hantecem, máte dojem že jste na Marsu.

O nás Pražácích se zase říká že protahujem, ve Východních Čechách zase "zpívají". Jelikož jsem od mala jezdila na prázdniny celé dva měsíce na chalupu pár kilometrů za Chrudim, po prázdninách moje češtinářka jen úpěla když jsem byla vyvolána a spustila po východočesku.

Každý kraj má své specifické výrazy, některé opravdu velmi zvláštní, a někdy i směšné.

I když již dvacet let v Praze nebydlím, i tak a to nevědomky, používám některé ryze pražské výrazy, jak mě před nedávnem v mailové komunikaci upozornil kamarád.

Někdy se mě ovšem ježí vlasy hrůzou, když poslouchám některé politiky či a to je snad ještě větši trapas, tiskové mluvčí. Výrazy které z nich vypadávají jsou opravdu někdy "perly".

Naposledy když si tiskový mluvčí Sazky vymyslel a velmi oblíbil slovo "šikanózní".

Kdo jiný by ale už měl lépe mluvit česky než ti kteří jsou stále před kamerami a pod drobnohledem ostatních.

Jiným nešvarem který český jazyk kazí, bylo a je vkládání německých či anglických slov. Ovšem v české podobě. I když zase snahy obroditelů vymyslet čistě české výrazy pro některé věci byly také velice tristní. "Čistonososmrkoplena" místo kapesníku je opravdu slovo velice....no, mírně řečeno zvláštní.

Jsem generace federální, tudíž mi nedělá žádný problém slovenština, a někdy musím dětem překládat o čem je vlastně řeč. A dlouho se mi po tom měkkém jazyku stýskalo. Ale jelikož jsem našla kamaráda pejskaře který tím jazykem velmi pekně hovorí, zjistila jsem, že i já již začínám vkládat do hovoru některé slovenské výrazy a i často se přistihnu, že když něco dělám, mluvím si pro sebe slovensky.

Ale rodný jazyk je prostě rodný jazyk, a i když se za něj třeba stydíme, v okamžiku když jej zaslechnem v daleké cizině, nebo jím mluví člověk světově známý, jsme v tu chvíli hrdí že i my jím mluvíme.