Přes Malostranské náměstí .....

 

.... a Kampu jsme dorazily k Národnímu divadlu 

kde jsme sedly na tramvaj směr náměstí Míru aby jsme se podívaly na zdejší adventní trhy. Co jsem před tím četla na jedné skupině o Praze, prý jsou tu takové domácké a příjemné. No uvidíme ....

Ale ještě před tím jsme přešly přes Tylovo náměstí, tady to bylo opravdu jen pár stánků a pak už hurá na svařák a do víru adventního ruchu ....

Pomalu se blíží jaro .....

  

..... ale já se ještě plácám v adventní

době. Vloni jsem se po předloňském maratonu trochu zklidnila a dal

a jen dva adventy. Ten druhý byl navíc "jen" pražský, ale za to blogerkovský. Když jsme na jaře s Padesátkou vláčely po Praze Janinku (Moje mozkovna) která zrovna moc o taková rušná a lidí plná místa nestojí, myslely jsme, že už k nám z hor nikdy nepřijede. Ale holka jedna statečná to nejen zvládla, ale s nadšením navrhla, že by jsme se mohly zas sejít a to zrovna v období kdy Praha šílí, to jest, v adventním čase. Plácly jsme si, domluvily termín 13.12. já si v práci vzala dovolenou a vyrazila. Počasí tedy advent nepřipomínalo ani trochu, což mi zase úplně nevadilo, neb jsem jako vždy bivakovala na chatě kde být za mrazů není úplně zrovna komfortní.

Sraz nebyl tentokrát klasicky na náplavce, ale na Malostranské, protože v plánu bylo dojet na Pohořelec, projít Hradem a dolů pak už na klasickou trasu Nerudovkou a dál do města na některé z adventních trhů .

Když jsem vyjížděla z chaty, vcelku jsem se zaradovala, protože byla mlha a já v té době potřebovala dofotit ještě nějaké fotky na právě probíhající výstavu, takže taková mlhavá Praha by se mi zrovna do koncepce šikla. Jenže bohužel, ačkoli všude kolem mlha byla, v Praze ne.  Holt nemůže být všechno jak by si člověk přál ....

Fotokapitola pátá a poslední ....

 

.... která se věnuje nejslavnějším

 obyvatelům Wroclavi a těmi bezesporu jsou wroclavští Krasnoludki, Ludkové, Wroclavskie krasnale nebo jednoduše trpajzlíci. Najdete je na všech možných, ale i nemožných místech a nikdy, pokud nemáte tištěného průvodce, je nenajdete za jeden jediný den všechny. Po městě jich jsou stovky odhad má hodně velký rozptyl, udává se 300 až 1000 kousků, a to proto, že někteří mizí ze scény, a jiní na ní zase vstupují. 

A jelikož jsou to trpajzlíci, jsou opravdu malí, takže je snadno i přehlédnete pokud nejdete s pohledem upřeným pouze k zemi. Měří 25 až 30 cm a jsou po celém městě, nejvíc však okolo Rynku a na Tumském ostrově. Občas se ale také vyplatí pohled od země odlepit a podívat se i nahoru, protože i tam je najdete. Lov na trpajzlíky je velmi oblíben hlavně mezi dětmi, ale i dospělí dle reakcí které jsem viděla, jsou z něj nadšení ....

A kde se vlastně vzali? Stali se symbolem protikomunistického odporu v Polsku v osmdesátých letech minulého století a na zdi je kreslili členové hnutí Oranžová alternativa jako znamení odporu a zesměšnění komunistického režimu. V roce 2001 byla odhalená první soška bronzového trpajzlíka jménem Taťka trpaslík (Papa Krasnal) jako připomínka těchto happeningů. O čtyři roky později se strhla trpajzličí lavina a ve městě jich začalo rapidně přibývat. Hlavním "otcem" je výtvarník Tomasz Mocek, ale trpajzlíky si střihli i jiní výtvarníci. Pokud by jste přece jen chtěli všechny najít, pomůže vám s tím mapa výskytu, kterou najdete v infocentrech. Ovšem můžete i nehledat a domů si nějakého pořídit v obchodě. Ale pozor! najdete tu i lepé trpajzlice či trpajzlíky handicapované, aby se dosáhlo genderové vyváženosti .....

Fotokapitola čtvrtá ....

 

.... radnice a trhy. To k sobě neodmyslitelně 

patří, neb adventní trhy se odehrávají právě okolo ní na Rynku. Kdysi největším středověkém tržišti Evropy, nyní hlavní součásti pěší zóny. Radnice jsou zde de facto dvě, Stará a Nová. Ale natolik se prolínají, že se nedá na první pohled určit kde končí jedna a začíná druhá. Stavby jsou v podobě gotické, renesanční a barokní. Výstavba radnice trvala tři století, od 13.tého do 16.tého. Za války byla dost poničená, stejně jako ostatní části města, neboť Hitler vyhlásil Wroclav pevností (Festung Breslau) a jako takové mělo město povinnost se bránit do posledního muže. Zajímavé je, že skrze radniční budovy vedou tři uličky. Na gotické části se mezi ostatními erby vyjímá český lev, protože Wroclav patřila k  oblíbeným městům Přemyslovců a hned po Praze byla nejdůležitějším městem Českého, potažmo Polského (zásluhou Václava II.) království. Na Rynek je úžasný pohled z kostela sv. Alžběty, ale ten bohužel znám jen z netu, já osobně těch skoro třista schodů nevyšlapala .....

Fotokapitola třetí ....

 

.... zvaná kostelní. Nejstarší částí Wroclavi je

Tumský ostrov, dnes tedy již poloostrov. Vzhledem k tomu, že je zde mnoho kostelů, říká se mu také Katedrální. Dominuje mu katedrála sv. Jana Křtitele, což je světec který je v Polsku velmi oblíbený. Jedná se o gotickou dvouvěžní stavbu. Jedna z věží opět slouží jako věž vyhlídková, kdo chce může pěšky kdo ne, může výtahem. V jeho blízkém sousedství stojí kostel svatého Kříže a sv. Bartoloměje. Jedná se o unikátní dvojpodlažní gotický kostel ze 13. století. Dolní patro je zasvěceno sv. Bartoloměji a horní sv. Kříži. Bohužel ani napodruhé se mi do něj nepodařilo nahlédnout a zjistit jak takový dvojitý kostel vypadá. Opět v těsné blízkosti katedrály stojí malý románský kostel sv. Jiljí, který je nejstarším dochovaným a stále funkčním kostelem ve městě. Pokud opustíme po Tumském mostě ostrov, stojí před námi kostel Panny Marie na Písku, z něho jsem měla fotky při první návštěvě zde. Na dohled od něj stojí pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Cestou k radnici najdeme univerzitní jezuitský kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova a konečně na samém Rynku, čili hlavním wroclavském náměstí stojí kostel sv. Alžběty, nebo také Posádkový kostel. U náměstí také stojí katedrála sv. Maří Magdaleny z pověstným Můstkem čarodějnic. Do výčtu ještě musím zařadit kostel sv. Matouše u areálu Ossolinea, národní knihovně Ossolinských. Takže jak vidno, fotek bude opět pěkný nášup ....

Fotokapitola druhá ....

 

.....  o lidech kteří mě na ulici zaujali. Začíná 

mě to šmírování i bavit 😉....