24 června 2025

Zatímco o květnových .....

 


.... svátcích jsem se pohybovala jen v okolí
Prahy nebo chaty, poslední květnový den už jsem opustila hranice republiky. První letošní zájezd byl, vlastně skoro jak domů, do Vídně. Protentokrát za rybami, obojživelníky a zvířaty do Haus de
 Meeres, čili Domu moří a do schönnbrunské zoo, kde jsou samozřejmě hlavním lákadlem pandy velké. Popravdě jsem na tenhle zájezd chtěla jet už před čtyřmi lety, jenže byl okamžitě vyprodaný, a já mezitím objevovala jiné destinace. Takže když jsem ho zas objevila v nabídce, už jsem neváhala a zakoupila jej.
Haus de Meeres je osm pater akvárií, terárií i možnost procházet mezi opičkami, papoušky, lemury a želvami a z restaurace v posledním patře si vychutnat 360° výhledy na Vídeň. To vše v dělostřelecké věži z II. světové války. Těch věží (Flaktürme) bylo postaveno nacisty šest, vždy zdvojené, v pomyslném trojúhelníku okolo svatoštěpánského dómu. Jedna z věží nesla v tzv. vlaštovčích hnízdech protiletadlová děla, flaky, a druhá věž byla radarová a zaměřovací. Ale ve věžích byly i kryty, nemocnice, tovární hala či velitelské stanoviště. Byly zcela soběstačné ve všem a patří k největším bunkrovým stavbám na světě. Po válce je chtěli spojenci zlikvidovat, ale věže stojí v tak husté městské zástavbě, že je raději nechali stát tak jak jsou. Patří mezi kulturní památky a tak se nesmí ani zbourat ani významně měnit jejich podoba. 
Věž v které je Haus de Meeres stojí nedaleko ulice Mariahilffestrasse a je to drobeček vysoký 47,3 m o půdorysu 31x15 m. Na věž plnou akvárií se změnil již v roce 1957. Ovšem tak dokonale, že ani nepoznáte kde se vlastně nacházíte. Jedině když navštívíte v jednom z pater expozici v původní podobě věže ....

14 června 2025

Druhý květnový svátek ....

 


.... kdy se slaví den vítězství, jsem 
zvítězivší nad tou kupou práce kterou jsem si částečně vymyslela či jsem k ní byla okolnostmi přinucená, vyrazila slavit i já. Tentokrát jen za humna. Původně jsem měla v plánu mnohem větší okruh, jenže v půlce procházky mě přepadla taková neskutečná nechuť k tomu byť jen pomaloučku zvedat nohy, že jsem si jí při nejbližší příležitosti (rozumějte odbočce z cesty) okamžitě zkrátila a nabrala zase směr domů. Nevím jestli se vám to taky někdy stává, prostě v jednom okamžiku si jdete ejchuchů a říkáte si dám klidně deset kiláků, a v druhém začnete šíleně tu cestu před vámi nesnášet a jediné co se vám zjevuje před očima je  křeslo, nebo ještě lépe gauč na kterém spočinete se zavřenýma očima a říkáte ať všichni a všechno vám dají svatej pokoj ... prostě jsem to přepískla s tou prací a dopadlo to na mě jak deka.
Probouzející se listnaté lesy se svými mnoha odstíny zeleně jsou pravý balzám pro oči, duši i upracované tělo ....

07 června 2025

Jako nadšený fotograf ....

 


.... květů, mám raději honosné 
barvami a květy hýřící parky francouzské. Ale pokud jdete v pravý čas, i v poklidném a umírněném parku anglickém najdete květů dost.
Docela mne překvapilo jak dost ....

02 června 2025

Jak nejlépe oslavit ....

 

.... svátek práce nežli se na práci vykvajznout

a jet na výlet. A to jsem také udělala. První květnový svátek jsem se vypravila jako již tradičně na jarní výlet na zámek Dobříš. Sluníčko od rána slibovalo krásný květnový den, bylo tak akorát teplo a tak jsem vyrazila. Mám to od chaty nějakých dvacet minut autobusem, čili naprosto ideální když je člověk na ty busy odkázaný ....