Námraza v přírodě .......

Dnešek byl trochu hektický, takže

se k dnešnímu příspěvku dostávám až teď. Dopoledne kontrola s Bobešem

a jelikož tam bylo dost lidí a my tentokrát nebyli objednáni na čas vytuhli jsme tam

pěkně dlouho. A jelikož jsem byla dneska objednaná zas po čtvrt roce ke kadeřnici

dcera mne měla vyzvednout kolem dvanácté. Takže fofrem z kontroly domů, rychlý kafe,

něco slupnout a zas hurá do Litomyšle. Když jsem se vrátila rychle nakrmit zvěř, a syna

a až teď konečně v klidu můžu psát.

Dneska si dáme pokračování námrazových fotek, tentokrát nafocených na kopci nad vsí.

Díky tomu se tu vytvořila na travách námraza připomínající bavlněné chumáčky.

---

Budu teď nedočkavě prohlížet schránku prototože jsem si objednala zatím místo makro objektivu

na který zatím nejsou prašule sadu makro předsádek.

Dost jsem na to zvědavá jak se mi s nimi bude fotit a jak to bude vůbec vypadat. Dost mi chybí

u toho mého objektivu že s ním moc makra nejdou fotit .....

Námraza .....

Napadaný sníh v kombinaci s namrzlou mlhou

obléknul skoro všechno do více či méně "chlupatých" kabátků. Jelikož jsme v údolí

nebylo to tak marantní jak jsem posléze zjistila když jsem vydusala nahoru na kopec

nad vsí. Jenže zase pro změnu tady dole se držela ta krása na celých stromech, nahoře

kde se do nich opíralo a to s pěknou silou sluníčko, už když jsem se tam dostala toho moc

nezbylo. Za to na travách a sušinách vyčuhujících ze sněhu vykouzlila námraza krásné výtvory.

---

Protože je fotek dost rozdělím je na "zahradní" a "přírodní"

A začneme těmi zahradními

A ochutnávka z těch přírodních. Rampošky všude na větvích byly výsledkem toho,

že se přes celý i když hodně slunečný den, držela teplota dost nízko.

Tam kde byly na slunci během celého dne, vznikaly zajímavé výtvory.

Zdálky stromy zářily jak kdyby byly z optických vláken. Ale nafotit

se to nedalo. Zblízka to tak nesvítilo a zdálky mě to zas foťák

nevykreslil.

Dneska se hodí .....

...... a co? No sluníčko přece!

V tom co je dneska za okny tedy myslím že určitě. Byť i se sněhem, ale i tak

se domnívám že dokáže zvednout náladu. V úterý 6.1. byl na mnoha místech nádherný

slunečný den, který po pondělním mohutném sněžení přinesl kýžené zklidnění a

představil zimu z té hezčí stránky. Bílo, sluníčko a mráz .... Ale popravdě ráno to

tak úplně nevypadalo. Ba naopak, byla mlha jak hrom a rozhodně to nevypadalo na

nějaký krásný den.

---

Ráno 7:30

A protější stráň

O hodinu později tatáž stráň

A vycházející sluníčko ......

..... a jeho hrátky v ledu a sněhu ......

...... a ve větvích

Na čem neležel sníh, byla namrzlá mlha

Poslední kvítek zlatice

Tento den vzniklo spousty fotek, ať už tady ze zahrady nebo z pozdější odpolední procházky.

Postupně je budu zveřejňovat, protože jich je pravdu dost.

Poslední tvoření loňského roku .....

Chtěla bych vám ukázat poslední tvoření

z vánočních věcí které jsem dělala na objednávku a pár

věcí které jsem si udělala jen tak pro radost. Koupila jsem si totiž

krásné vánoční látky ale až pozdě, když už jsem měla objednávky jen

na špendlený patchwork. Já totiž kimekomi dělám o mnoho raději

protože tam je strašně moc možností a fantazie může pracovat na plné

obrátky. U špendleného patchworku je vlastně styl daný jen z nemnoha novými

možnostmi. Takže vlastně jen v barevnosti se dá experimentovat ....

Nejdřív vám ale chci ukázat stromeček ozdobený mou druhou větší zakázkou,

zelenostříbrnobílou. Fotky jsou z mobilu takže žádná velká kvalita....

A mašličky zbyly i na girlandu

Andělíci putovali k té milé dámě která si u mě objednala těch padesát ozdob.

Jako dárky pro její rodinu na Slovensku

Tyhle kouličky putovaly přímo do nechvalně známého policejního místa. Do Bartolomějské ......

...... stejně jako i tyhle zvonky. Všechno díky mé kamarádce která si odtud jednu kouličku

odvezla do nové kanceláře a ta měla takový úspěch, že jsem jí musela dělat hned natřikrát.

Věneček si objednala Mengano spolu s kytičkovým košíčkem pro maminku

A moje hrátky. Ruční tvoření je taková droga že když už nemusíte nic nahánět a dělat,

stejně vám to nedá a máte pocit že vám něco moc chybí. Takže musíte stejně zasednout

a něco tvořit.

Obě tyto kouličky se ale doma moc neohřály a skončily u pana psího dochtóra. Tedy u něj a

jeho kolegyně.

Když jsem dělala malý růžičkový košíček, zařekla jsem se že tohle už tedy nikdy. Jenže

mě to nedalo a vyzkoušela jsem ještě jednu věc. Dárkovou kytku. No řeknu rovnou

dala mi zabrat a obdivuju šikulky které je dělají na svatby ve velkém....

Teď bude asi chvíli přestávka do doby než se začnou blížit velikonoce. Ale nevím jestli a jak budu mít čas

na tvoření, protože se možná chystá takový životní kotrmelec. Tak uvidím co mi to přinese nebo ne....