Dnes vás vezmu na procházku ....

 

.... pod zem. Z čokoládovny jsme se přesunuli 

do obce Hinterbrühl. Zde se od roku 1848 těžil sádrovec. V roce 1912 se při odstřelu skály narazilo na pramen který velmi rychle zaplavil spodní patro dolu a vytvořilo se podzemní jezero o rozloze 6200 m2. Je ale zvláštní, že průměrná hloubka jezera je jen necelé dva metry, nejhlubší je v místě kudy prochází strouha, zde má 11 m. Po této nehodě byl důl dlouho uzavřen, až ve 30. letech 20. století jej znovu speleologové znovuobjevili a postarali se o jeho zpřístupnění.

Po anšlusu Rakouska byla Seegrotte zabavena armádou, ve městě vznikla pobočka koncentračního tábora Mauthausen kam bylo přesunuto několik set politických vězňů z celé Evropy a začalo se s výrobou součástek pro německá válečná letadla. O něco později se zde započalo s výrobou prvního proudového letadla Heinkel He 162. Je možné že se zde vyráběly i komponenty pro rakety V2.

Na samém konci války se rozhodlo a stažení vězňů zpět do koncentračního tábora Mauthausen. Z nich 51 kteří věděli nejvíc bylo zavražděno, následoval 200 km dlouhý pochod smrti který nepřežilo 204 vězňů a 86 z něj uteklo. 

Po osvobození ruskou armádou byla továrna zničena.

Vzhledem k tomu, že voda nemá kudy odtékat, je neustále z jezera odčerpávána ....

Zatímco někteří z vás .....

 

.... už teď v novém roce byli na 

nějakém tom výletě, já vás pozvu postupně v několika článcích ještě na výlety v loňském roce, které jsem absolvovala během října, listopadu a prosince buď sama, nebo se zdejšími CK. A hned ten říjnový voněl čokoládou. Konečně jsem díky jeho následnému programu absolvovala výlet do rakouského Kittsee. Malého městečka které leží na dohled od Bratislavy a které dokonce původně pod Prešpurk patřilo. V něm se nachází nevelká rodinná čokoládovna Hauswirth jejíž výrobky najdete nejen v Rakousku, ale i po celé Evropě a svoje výrobky vyváží i do Ameriky a Austrálie. Ostatně i u nás v Bille nebo Tescu na ně narazíte. Jejich specialitou je ovoce naložené podle druhu v příslušné lihovině a máčené v čokoládě, nebo

oblíbené banánky v čokoládě. Můžete zde  vidět jak vznikají čokoládové figurky, nádrže kde se máčí 48 hodin ovoce v lihovině, obalování výrobků v čokoládě i jejich konečné balení. Já tedy nic z toho neviděla, tedy krom balení figurek, protože jak je tradicí, zájezdy jsou sobotní a jak známo, v sobotu se nepracuje. Ale jelikož bylo před vánoci alespoň balení figurek se konalo. Všechno co se zde vyrábí je z čerstvého ovoce, žádné náhražky a v případě ovoce v čokoládě máčené v poctivé kořalce, takže pro děti bych je zrovna asi nedoporučovala 😉. Co bylo ale otevřené, byla podniková prodejna kde všechny ty mňamky prodávají. Jen bylo nemilým překvapením, že se nedalo platit kartou, a já sebou už nevozím tolik hotovost abych nakoupila víc. Tak jsem vzala jen hrušky, meruňky a švestky v čokoládě a pak výborné kuličky plněné rumem. Něco jako naše staré známé rumové pralinky. Milým překvapením jsou zaměstnankyně které stejně jako průvodkyně jsou Slovenky, takže žádná jazyková bariéra .....

 

Přeji všem, aby se nám ten nadcházející rok nikdy neobrátil vzhůru nohama ! 

Dneska varuji dopředu .....

..... ty, kteří trpí nechutí k výtvorům

pavouků. Jednoho zářijového dne jsem za výrazné mlhyvyrazila na zahradu a zjistila, že z ní mám vcelku hororové místo. Všude kam jsem se podívala byly desítky pavučin a pavučinek které visely na tújích, plotech a květinách. Takže honem domů pro foťák a obešla jsem si všechna místa kde mi přišly ty pavučiny nejzajímavější. Když jsem nafotila první várku fotek a šla je stáhnout, mlha se rozpustila a začalo svítit sluníčko. Takže jsem znovu vzala foťák a ještě jednou se šla podívat jaké rozdíly by se daly nafotit .....

Od Hradu do podhradí ....

 

.... čili od Strahovského kláštera dolů centra

nás vedla cesta kolem místa, odkud jsou na Prahu moc krásné pohledy. Je to z vinice pod klášterem a místo má příhodné jméno. Bella Vista. Krásná vyhlídka. Podotýkám, že s majorem Zemanem to vážně nemá souvislost 😉. Odsud máte část Prahy jako na dlani a tomu také odpovídá frekventovanost místa, kdy se přes tůristy moc šancí podívat nemáte. Ale jak se říká Kdo si počká ... Prokličkovaly jsme davy do ulice Úvoz a pak tradá Nerudovkou dolů na Malostranské náměstí, odsud jsme se svezly tramvají k Máji ....

Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady ....

 

.... se zpívá v jedné vlezlé reklamě 

na Coca - colu. Jenže i když to venku tak nevypadá, opravdu jsou vánoce tady. A tak .....

No a já mám takový malý dárek k vánocům. Původně tedy měl být až po vánocích, ale vznikl nějaký informační šum mezi vystavovatelkou a provozovatelkou kavárny, a ta mi celá zoufalá psala jestli by nešlo fotky navěsit už teď, protože paní své obrazy sbalila o tři neděle dřív a tak teď jsou tam jen holé zdi plné hřebíků.

Sice ještě nemám úplně všechny fotky pohromadě, chybí mi tři o kterých jsem se domnívala že je nechám vytisknout ještě teď mezi svátky, aby na původní termín byly všechny, jenže v tiskárně mají až do pátého ledna dovolenou. Takže tři se ještě budou muset dověsit a pak už bude všechno cajk. Tedy pokud to ještě nepřevěsím, protože i to mělo svůj háček, protože se dostavili lidé kteří se už dostavit neměli a já tak musela ve spěchu nějak prostě ty fotky na zdi umístit.

A tak voila' tady to je .....

Jsme z ruky, chápu to, nicméně jste srdečně zváni kdo by jste se chtěl se mnou a fotkami setkat.....

Večerníčka jsme viděli .....

 

.... a tak se trochu podíváme na místo

kde se výstava konala. Představovat Strahovský klášter je asi zbytečné, o této památce ví asi každý, ale tak jen letem světem. Strahovský klášter, plným jménem Královská kanonie premonstrátů na Strahově, nebo starším latinským jménem Mons Sion, je nejstarší premonstrátský klášter v českých zemích. Založen byl roku 1143 knížetem Vladislavem II.  a jeho manželkou Gertrudou Babenberskou, když do Čech přivedli premonstráty. V roce 1990 zde byl znovu obnoven konvent. V klášteře sídlí i Památník národního písemnictví a najdete zde i slavnou Strahovskou knihovnu a obrazárnu. Je též jednou z nejvýznamnějších památek České republiky ....

V kalendáři sice vládne ....

 

.... prosinec a advent, ale my se vypravíme 

zpátky v čase do víkendu kdy proběhl státní svátek 28.9. Konečně se nám totiž podařilo s dcerou uskutečnit dlouho plánovanou holkovou jízdu na chatu a vyrazit do Prahy na výstavu k šedesátinám Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera. Byl to zážitek jak pro Bobuli, tak i pro nás dvě, protože jsme si tam všechny připomněly večerníčky svého dětství. A nejen my, ale i mnoho z dalších dětských i dospělých návštěvníků. Jen tedy že já těch černobílých pamatovala mnohem víc ....

Výstava probíhala ve velké většině prostor kláštera, takže se mohly krom večerníčkových expozic obdivovat i krásné prostory kláštera v kterých byly instalovány.

Sice zítra .....

 

.... nám začíná advent, ale dneškem

si zase zaskočíme do konce jara a začátku léta, kdy mi jeden záhonek rozkvetl stovkami květů vlčích máků. A to je po magnóliích a sakurách další z květů kdy neumím skončit s focením a musím se k nim stále vracet. Počítám, že po letošku mi pokvetou máky všude možně. Už vloni se o to pěkně snažily. V té rozpínavosti si mohou směle podat kořen se sporýšem ....

Od teď si ....

 

.... budeme užívat barviček do 

aleluja. A květin. Čeká nás totiž pozdní jaro a celé léto u nás na zahradě. Protože těch fotek je opravdu hodně, pokrývají zhruba půl roku, rozdělila jsem je podle barev. Dnes nás čeká fialová barva. Tu mi ponejvíc zastupují dvě květinky, svazenka a sporýš ....

Sice nejsou z Prahy .....

 

.... nicméně se v časové ose 

posouváme jen o dva za pražskou fotoprocházku. Sice nám v Praze sluníčko nepřálo, hned druhý den (Murphyho zákon) svítilo o sto šest a stejně tak i ten další, já měla krátkou dovolenou a tak jsem jí na chatě využívala k různým zahradním pracím. A přitom jsem si všimla tohoto ohniváčka (vzhledem k tomu že za celou dobu křídla nerozevřel, nemohu vám říct který druh to byl) jak se stoprocentním zaujetím věnuje sosání na třapatkovce. Foťák byl v chatě, já s motýlem na druhém konci zahrady, nevěřila jsem tomu, že když pro něj půjdu najdu motýla na místě. A ejhle, on tam byl, stále tam nadšeně sosal a nechal se v klidu fotit ....

Dnešní fotky jsou .....

.... poslední ucelená série z čb várky

pražských zastavení, kterými jsem vás tak dlouho zásobovala, a které vznikly při srpnovém workshopu. Lehce je ale doplní pár fotek, které vznikly při toulání s dcerou a vnučkou při naší zářijové cestě do Prahy na výstavu k 60.letům Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera ....

Minule jsme skončili ....

 

.... u holuba v průchodu Radničních schodů.

Tam byla asi nejdelší zastávka, protože holubi byli docela dobré cvičné cíle. Naučit se zachytit je smysluplně v letu aby z nich nebyly jen čmouhy. Přiznávám, že to mi dělalo velký problém, tak jsem je raději fotila ve statickém stavu. A oni vcelku i poslušně zapózovali ....

Z barev .....

 

..... skočíme rovnýma nohama do světa 

černobílých fotek, které jsou pokračováním barevných momentek z Prahy focených při srpnovém workshopu. Tuším, že moc slov není potřeba a tak se dívejte. Můžete se i kochat, to je na vás! 😉

Než se začneme znovu procházet .....

 

.... černobílou Prahou, dáme si na oddych

nějaké květinky. A to květinky s jménem vystihujícím jejich vzhled. Krásenky. Těmhle květinkám jsem úplně propadla, naobjednala si semínka všech možných barev i tvarů květů a ve finále už druhým rokem zapomínám na to, je někam umístit. Ale něco jen málo jsem letos do země ze semínek do země dala, a tak se na tu krásu krásenek podíváme. A myslím, že do tohoto upršeného počasí se i tak trochu hodí ....