Druhý květnový svátek ....

 

.... kdy se slaví den vítězství, jsem 

zvítězivší nad tou kupou práce kterou jsem si částečně vymyslela či jsem k ní byla okolnostmi přinucená, vyrazila slavit i já. Tentokrát jen za humna. Původně jsem měla v plánu mnohem větší okruh, jenže v půlce procházky mě přepadla taková neskutečná nechuť k tomu byť jen pomaloučku zvedat nohy, že jsem si jí při nejbližší příležitosti (rozumějte odbočce z cesty) okamžitě zkrátila a nabrala zase směr domů. Nevím jestli se vám to taky někdy stává, prostě v jednom okamžiku si jdete ejchuchů a říkáte si dám klidně deset kiláků, a v druhém začnete šíleně tu cestu před vámi nesnášet a jediné co se vám zjevuje před očima je  křeslo, nebo ještě lépe gauč na kterém spočinete se zavřenýma očima a říkáte ať všichni a všechno vám dají svatej pokoj ... prostě jsem to přepískla s tou prací a dopadlo to na mě jak deka.

Probouzející se listnaté lesy se svými mnoha odstíny zeleně jsou pravý balzám pro oči, duši i upracované tělo ....

Jako nadšený fotograf ....

 

.... květů, mám raději honosné 

barvami a květy hýřící parky francouzské. Ale pokud jdete v pravý čas, i v poklidném a umírněném parku anglickém najdete květů dost.

Docela mne překvapilo jak dost ....

Jak nejlépe oslavit ....

 

.... svátek práce nežli se na práci vykvajznout

a jet na výlet. A to jsem také udělala. První květnový svátek jsem se vypravila jako již tradičně na jarní výlet na zámek Dobříš. Sluníčko od rána slibovalo krásný květnový den, bylo tak akorát teplo a tak jsem vyrazila. Mám to od chaty nějakých dvacet minut autobusem, čili naprosto ideální když je člověk na ty busy odkázaný ....

Kultura podruhé ....

 

.... čili hurá do Berouna! 

Už pokolikáté jsem byla od Čerfa pozvaná na vernisáž jeho výstavy, jenže nikdy mi to nevyšlo. Výstavy jsem stíhala, ale abych mu oplatila jeho návštěvu na mé vernisáži, to se nějak stále nedařilo. Až teď se krásně propojily svátky, má dovolená a tím pádem i možnost konečně se Petrovi vernisáže zúčastnit.

Jak asi z jeho blogu víte, vernisáž byla 5.5. v pět hodin v Berouně. Spojení jsem měla ze Smíchova náramné, dokonce se mi i podařilo v Berouně nezabloudit, takže za deset pět jsem byla na značkách.

Galerie Holandský dům je malá příjemná galerie, v některých chvílích až moc malá, to podle toho, jak se přelévaly hojné vlny Čerfových známých i neznámých hostů. Oproti nim jsem měla výhodu v tom, že všechny vystavované fotografie znám buď z blogu nebo výstavy v Chotěšově, takže pokud jsem se nedostala k detailnímu posuzování a pokyvování hlavou před fotkami, nic tak strašného se nestalo. A jako bonus jsem si odnesla tentokrát i další osobní setkání z jedním z blogerů, Honzou Turoněm alias Ian Dury, a jeho příjemnou přítelkyní .....

Kultura poprvé ....

 

.... aneb něco jako telepatie.

Když jsem se domlouvala s Padesátkou na tom, kdy a jestli vyrazíme na naší klasickou pražskou potulku, říkala jsem si v duchu, že bych jí mohla zaúkolovat aby zas našla nějakou výstavu, ať potěší člověk i ducha a oko něčím jiným než Aperolem. Napsala jsem datum kdy přijedeme na chatu a ona mi obratem, aniž bych ještě něco řekla, poslala odkaz na fotografickou výstavu v UMPRUM. Přiznávám, že jméno fotografa mi vůbec nic neříkalo, ale proč se nejít podívat, že?

Z naší obvyklé destinace, tedy farmářských trhů na náplavce jsme to vzaly procházkou až k muzeu, což je uvnitř opravdu krásná budova v které jsem, ostudně, byla poprvé. 

Jméno Fred Kramer mi opravdu bylo neznámé, ale když jsem viděla fotky hned mi začalo svítat. Tohle jsem přece znala z titulních stránek Ženy a módy, Praktické ženy, z výloh obchodů nebo velkoformátových reklam v Domě módy! Fred Kramer byl totiž nejvýznamější český reklamní fotograf v období mezi padesátými a osmdesátými lety. Fotil pro Skloexport, Jabloneckou bižuterii, Centrotex, Kovo, Žena a móda ale i nafotil třeba obal na desku Jiřího Korna, portrét Olgy Schoberové na titulní stránku časopisu Fotografie, nebo portréty Judity Čeřovské či herečky s tragickým osudem Jany Novákové. Jeho asi nejznámější reklamní fotografií je tzv. Košířská madona, která se objevila v osmdesátých letech na titulní stránce samizdatové Revolver revue. Materiály k této první retrospektivní výstavě jsou z rozsáhlé autorovi tvorby a UMPRUM je věnovala paní Kramerová.

Fred Kramer zemřel v roce 1994 a skoro až do své smrti působil jako externí pedagog na pražské FAMU. 

Víc o výstavě se dozvíte zde .

Návrat do reality .....

 

.... po čtrnácti dnech sice sakra pracovní

dovolené, je vždycky děsná pecka. Nejen že to je vždy o úklidu celého domu, neb polovice na nějaký úklid zvysoka kašle, ale navíc to je o zahradě, která je vždycky zarostlá jak džungle. Nicméně tentokrát jsem byla, a to přiznávám že mile, překvapená. Asi díky tomu, že jsem se domluvila se synkem že chodil měnit kočičákům písek a ti pak neměli touhu udělat si toaletu z celého domu. A i tomu, že Bobíšek prostě protestoval proti tomu, že nejsem doma tím, že začal občůrávat nohy u židlí a stolu. Takže musel po něm stále vytírat. A tak mi zbyla zahrada. Ovšem ta je výživná. Trávu sekám už tři dny, protože jsem nejdřív čekala na opravu pojezdu, pak mi na rehabce rehabilitační zakázala cokoli dělat, pak se mi naprosto záhadně  rozbila přes noc páčka na plynu, sekačku mi nastartoval pomocí šroubováku soused, takže jsem aspoň dnes stihla posekat nahrubo a zítra budu sekat dál ....

Dovolená byla, jak už jsem zmínila hodně pracovní, ale i tak jsem si stihla udělat nějaké výlety. První a tradiční s Padesátkou po Praze a na retrospektivní výstavu reklamních fotografií našeho kdysi nejlepšího reklamního fotografa Freda Kramera, pak konečně! na vernisáž Čerfových fotek v galerii v Berouně a poslední, taky tradiční, na zámek a park do Dobříše. Ze všeho samozřejmě jsem udělala nějaké fotky. Ale i před odjezdem jsem něco stihla nafotit ještě něco jarního na zahradě ....

Každoročně na velikonoce ....

 

.... beru tvorbu přání na sítě a blog velmi seriózně.

Takže letos jsem si řekla ale co, velikonoce jsou i o veselých věcech!

P.S. Pesany mi takhle zvládla velikonočně upravit AI 😉

Jak je ten svět malý .....

 

.... aneb když zažijete pocity celebrity.

Nevím kolikrát se vám stalo, že vás někde někdo oslovil a řekl: " Jé, vy jste paní / pán XY, že? Já vás znám z blogu! " Mě poprvé a byla jsem z toho trochu perplex. Vždyť můj blog nepatřil nikdy k těm, které by nějak vybočovaly z řady nebo měl nějak velkou fanouškovskou základnu. Jenže ve středu se mi právě tohle přihodilo. Zahajovaly jsme právě s dcerou a Bobulí společně naší novou sezónu kavárenských povaleček v Litomyšli v nově zrekonstruovaném Choco caffé, když tu ke mě přistoupila drobná černovlasá paní a říká mi: " Dobrý den, vy jste paní Vendy, že? Z Dandíka? A jste tu s dcerou a vnučkou, že? " Já chvíli zírala a pak jsem odpověděla že ano. A ona povídá že patřila také do blogerské rodiny a měla blog Maja, nebo Majka doll, tedy pokud jsem dobře v tom šoku rozuměla. Prostě blog o panenkách. Zřejmě. A ještě dodala: " Já jsem z Třebové a vy z Rybníka " .... Pak se rozloučila s tím, že nebude rušit a odešla. Dcera na mě nechápavě koukala a já asi tak stejně na ní. Bylo to moc milé a já ještě jednou moc oné blogerce děkuji za ten chvilkový úžasný pocit že vás cizí lidé někde poznávají a říkají vám jak se jim to co děláte líbí. Moc často tenhle pocit nezažívám ani od těch nejbližších .....  Mrzí mě, že jsme si nemohly o blogování a o tom co nás baví víc popovídat, jestli viděla moje fotky vloni nebo předloni na výstavě, jestli ještě dál někde pokračuje .... 

Poslední měsíc a něco ....

 

.... mne na 100% po práci zabírá čas zahrada.

Dnes jsem tedy dokončila první etapu rekonstrukce záhonu, včera vytvořila jeden zcela ne plánovaný záhon a když jsem se dopotácela domů, vždycky jsem padla do křesla a relaxovala u mého oblíbeného seriálu Dr.House, jehož všech osm řad jsem po hóóódně dlouhé době opět shlédla.( Ta doba je fakt dlouhá, protože když jsme ho v televizi sledovali poprvé, byli jsme všichni o 21 let mladší. Fujtajbl ). Takže na psaní na blog jsem nějak zanevřela. Dneškem tedy skončila sice jedna velká akce, nicméně další mne čekají. Rozplánovat zasazení třinácti nových keřů, všech kvetoucích a tří magnólií, pokud dojdou někdy objednané jahody a květiny, tak jejich zasazení, ostříhání stromů, což jak jsem dnes koukala bude v programu č.1, dopřesít komposty .... no a jak to vypadá i brzy vytáhnout sekačku a sekat. 

Ani jsem moc často nebrala foťák do ruky, takže jsem vyfotila jen pár fotek květů ....

K jaru patří ....

 

.... hlavně žlutá a bílá barva. Vlastně to

jsou barvy které se vyskytují po zimě v přírodě mezi prvními. Talovíny, sněženky, bledule patří k prvním poslům barev. Chvíli po nich přibudou žluté krokusy, narcisy, v živočišné říši pak káčata, kuřata a housata.... ta poslední u mě už dávno nenajdete, ale ty květinky vždycky. A tak jsem vstoupila do další fotografické sezóny kdy vás budu až otravně zahrnovat fotkami květinek ....

Současné počasí ....

 

.... nahrává tomu, že my zelení šílenci, neplést

prosím se zelenými ekoteroristy, ho vítáme a až po lokty se ryjeme v záhonech, přehazujeme komposty (mimochodem nejméně oblíbená činnost), hrabeme neshrabané listí na podzim a jinak začínáme zkrášlovat své latifundie. A tím pádem jde blog stranou. Je to dobře, protože dokud zas nechytnu jarní fotografickou slinu, nebudu mít za chvíli o čem psát. Na výletování na delší vzdálenost nemám parťáka či parťačku, a tady se brodit po lese blátem mne už nebaví. A po pravdě utahaná z práce jsem ráda, že dorazím domů, dám kafe a nohy hore a v křesle odpočívám. Takže se někdy během odpoledne dokopu právě jen k té zahradnické činnosti. Ještě že mi odpoledne přestaly blokovat návštěvy (i velmi nechtěné) u doktorů a skončila první várka rehabilitací s výsledkem mínus 1200 Kč na účtu a výsledek žádný ....

A opět se dostávám ....

 

.... jako vždy v novém roce do fotokríze.

Co jsem nafotila do konce roku to jsem zveřejnila, na procházkách jsem v tom novém moc nebyla, protože se po ledovkách které se z  cest staly moc chodit nedá. Takže dnes vás pozvu na pár pohledů z oken na východy a západy loňského i začátku letošního roku. Tedy mám možnost jen pohledů dvou, z oken na půdě a pak oken z jídelny, takže prostředí které by si ty barvy zasloužily

 není nic moc ....

Jsem konzerva a dinosaurus .....

 

.... co se týče focení. Prostě pro mě se focení

rovná používat fotoaparát. Nicméně už pomalu i já začínám pomalu používat i náhradní možnost a tou je mobil. Už minulý jsem si kupovala podle recenzí na jeho objektivy a kvalitu fotek. Stejně tak i u mého nového hrály tyto věci prim. Byť má parametry vskutku dobré, stejně beru mobil na milost jen v některých případech. Třeba když je nutné fotit na hodně široké ohnisko, nebo nemám zrovna sebou nikouše s makro objektivem. A makro je další věc kterou jsem zkoušela co a jak umí. Musím říct, že umí. Až mě to překvapilo. Jen jsem blbec pro srovnání nevyfotila jak velké případné objekty mého focení byly původně ....

Dnešní fotky nás ....

.... už zavedou do stále ještě de facto

nového roku. Zkoušela jsem zas fotit dle rad do RAWu, protože  následná oprava a úprava fotek je snazší,  ale i když jsem si upravovala barevné prostředí, stále mi z toho lezly fotky se zvláštní barevností. Takže jsem si zas nastavila zpět JPEg, a barevnost se vrátila zase zpět na svou původní kvalitu. Tudíž nenechte se zmýlit, nefotila jsem večer nebo v noci, ale za plně slunečného dne ....

Místo nahoru, se dnes ....

 

.... budeme dívat dolů. V zimě není moc šancí na to

fotit květy, což jak víte je moje záliba. A tak musím vzít každou zimu zavděk sušinami. Když ale jsou s námrazou, vyrovnají se skoro i těm oblíbeným květům. Námraza byla, a sušiny taky. A co z toho plyne? Že jsem se trochu vyřádila s focením ....