Druhý květnový svátek ....

 

.... kdy se slaví den vítězství, jsem 

zvítězivší nad tou kupou práce kterou jsem si částečně vymyslela či jsem k ní byla okolnostmi přinucená, vyrazila slavit i já. Tentokrát jen za humna. Původně jsem měla v plánu mnohem větší okruh, jenže v půlce procházky mě přepadla taková neskutečná nechuť k tomu byť jen pomaloučku zvedat nohy, že jsem si jí při nejbližší příležitosti (rozumějte odbočce z cesty) okamžitě zkrátila a nabrala zase směr domů. Nevím jestli se vám to taky někdy stává, prostě v jednom okamžiku si jdete ejchuchů a říkáte si dám klidně deset kiláků, a v druhém začnete šíleně tu cestu před vámi nesnášet a jediné co se vám zjevuje před očima je  křeslo, nebo ještě lépe gauč na kterém spočinete se zavřenýma očima a říkáte ať všichni a všechno vám dají svatej pokoj ... prostě jsem to přepískla s tou prací a dopadlo to na mě jak deka.

Probouzející se listnaté lesy se svými mnoha odstíny zeleně jsou pravý balzám pro oči, duši i upracované tělo ....

Můj oblíbený pohled. Jednou zelený, jindy zlatý anebo taky úplně holý

Letos jsem s pampeliškami šetřila, moc jsem jich nenafotila

Tady máme místo tří sester čtyři. Nějakým záhadným způsobem se jim podařilo přežít řádění vichru

Při bližším pohledu vypadá duběnka jak malé růžové poupě

Tomuhle dubu vypadla, z prominutím, střeva ....

... nicméně stále roste a je plný sil. A není to přitom žádný drobek

Sousedům rozkvetla, ale hlavně hódně narostla zákula, nebo také kerria japonica

Tenhle pohled mě osobně nikdy neomrzí. Jak na rozkvetlé sakury, tak na kostel sv. Václava na náměstí v Mníšku. Tentokrát se mi ho podařilo sloučit v jeden

Na náměstí vedle Albertu kvetly pro změnu ozdobné jabloně. Kupodivu s bílými květy, většinou jsou oblíbenější s květy červenými či tmavě růžovými

V bílém hávu se rozloučím se svou jarní a asi taky jedinou delší dovolenou. Ono mi to totiž tak trochu zamotává dcera. Právě kvůli ní jsem měla tuto tak dlouhou, měly jsme vyrážet na chatu na holkovou jízdu týden před mou ofiko dovolenou. Říkala jsem si, že tedy už nemá cenu jezdit v neděli zpět a ve středu zas na chatu. Jenže Bobule byla nemocná a já tak najednou měla o týden delší dovolenou než bylo původně v plánu. Minulý víkend kdy jsem si vzala na pátek dovolenou zas pro změnu onemocněla dcera, a tak už jsem zůstala doma, říkala jsem si že si aspoň odpočinu u den déle, dokonce jsem byla i docela ráda, protože by jsme celé dva dny procouraly a já byla docela utahaná. No a teď tedy potřetí a naposledy ve čtvrtek snad konečně odjedeme.

Ale v květnu mne čekala na konci další výprava. A kam, to si povíme příště .....